Odzlaceno

Tak dlouho chodíš kolem zlatýho nápisu InterContinental, až ten nápis zmizí. —

InterContinental se přestavuje. Na zahradě stojí malej bagr a zlatej nápis na fasádě zmizel. Snad ne na vždycky. / Minolta f10 BF a Ilford Pan 400

Co se Prahy a jejího širšího centra týče, už jsem si to zkusila skoro všude. Za posledních pět let jsem bydlela nebo pracovala na Žižkově, na Vinohradech, na Smíchově i na Letný. A tak se stalo, že za těch posledních pět let skoro neminul den, kdy bych po cestě z postele do kanclu nebo naopak neprojížděla nebo neprocházela kolem InterContinentalu. Když jsem bydlela na Žižkově a pracovala v redakci na Andělu, mohla jsem jezdit tam i zpátky rychle a pohodlně tramvají číslo 9, ale já jsem si to, hlavně o letních odpoledních, schválně prodlužovala a často čekala na patnáctku, která měla delší intervaly a jezdila ze Smíchova přes Újezd a Malostranský náměstí dál podél řeky, přejela Čechův most, pak zahnula přes Štefánikův na Dlouhou, načež se zanořila zpátky do města a přes Masaryčku se dokodrcala až na Husineckou, kde jsem vystupovala a šlapala šílenej kopec do Vlkovky. Vyhlídková jízda po druhým nábřeží se všim všudy.

Jeden z důvodů, proč jsem tu cestu měla ráda, byl právě krásnej výhled na InterContinental, kterej se v odpoledním slunci vždycky krásně třpytil. Tahle výkladní skříň brutalismu v Praze totiž není tak úplně brutální, i když základní prvky stylu samozřejmě splňuje. InterContinental v základu vypadá, jakoby nějaký neohrabaný dítě dostalo jen letmo otesaný kostky holýho betonu a ledabyle je naskládalo na sebe. Jenže tenhle beton je umně doplněnej, částečně zakrytej a příhodně zjemněnej keramickýma obkladama a zlatě lemovaným sklem. Hlavně díky těm velkým oknům působí InterContinental na břehu Vltavy tak magicky. A taky příhodně, i když teoreticky by se mohlo zdát, že do zbytku místní zástavby se nehodí. Ono taky postavit takovou věc hned vedle historický Pařížský nebyl lehký úkol. Projekt začal vznikat už v 60. letech na základě dohody československý vlády a americkou společností PanAm. Ta vlastnila nejenom dodnes známý aerolinky, ale i síť hotelů Intercontinental, ve kterých primárně ubytovávala turisty, co využívali jejích služeb. A právě jeden takový měl vzniknout i v tehdy velmi uvolněný Praze. Čtyři sta luxusních pokojů pro zápaďáky zvědavý na stověžatou matičku v srdci Evropy.

Hotel musel splňovat určitý parametry nastavený panamovskou franšízou, zároveň ale měl být moderní a odrážet aktuální architektonický trendy. Zakázku dostalo studio Epsilon a v něm architekti Karel Bubeníček, Jaroslav Švec i tehdejší šéf Epsilonu Karel Filsak. A právě Filsak měl na starosti urbanistickou koncepci projektu, která měla vyřešit, jak brutalistní hotel zasadit do vybranýho prostoru, aby příliš nenarušil tvář historickýho okolí. Část místa, kde dnes InterContinental stojí, vznikl už během druhý světový války, kdy tam dopadla bomba a všechno přítomný srovnala se zemí. Několik domů směrem k Pařížský ulici ale bylo kvůli nový stavbě potřeba zbourat. Filsak se totiž rozhodl, že nejlepší bude, když bude mít InterContinental od ostatních domů v sousedství trochu odstup. Tak vznikla velká piazzetta, kde teď na stožárech vlajou prapory různých států. Jestli jste tamtudy někdy šli, musíte uznat, že to bylo asi nejelegantnější možná volba.

Piazzetta před InterContinentalem vznikla proto, aby brutalistní hotel nenarušil ráz historickýho sousedství. / Minola f10 BF a Ilford Pan 400

To všechno se jako na potvoru odehrálo v roce 1968. Ještě, než začala stavba InterContinentalu, přišla normalizace a s ní i odstřihnutí PanAmu. Majitelem hotelu se stal ČEDOK a realizaci projektu to protáhlo natolik, že si InterContinental na slavnsotní otevření musel počkat až do roku 1974. Do tý doby mu přibyly ty velký betonový kvádry na střeše, kde je restaurace a technický místnosti, a který ve výsledku tvrdě narušily celkový panorama Prahy, takže celá Fisakova piplačka s piazzettou a citlivým zasazením moderní budovy do starýho města se dost možná přímo jemu zdála tak trochu zbytečná. Kdo ví. Teď už je to jedno, protože panorama Prahy narušujou úplně jiný a výrazně ošklivější baráky.

I kdyby ne, já bych to InterContinentalu vždycky odpustila. Mám ráda dokonce i tu ohyzdnou sklo-kovovou bublinu, která působí jako průmyslově vyrobený univerzální kurník, který někdo narychlo připlácnul k jinak vymazlený roubence. Jenže když si za jasnýho počasí ve správnou hodinu stoupnete na správný místo, nejenom, že se v týhle bublině odráží lampy na Štefánikově mostě ozdobený zlatýma sluncema – jsou tam vidět i věže svatýho Víta a kousek Hradčan. To mi třeba přijde naprosto dokonalý.

Podivná bublina vedle InterContinentalu má svoje kouzlo, když víte, kam se postavit. / Minola f10 BF a Ilford Pan 400

Co si Filsak nemohl vyzkoušet na InterContinentalu, to si pak vynahradil na hotelu Prezident, který stojí hned vedle. Na rozdíl od InterContinentalu nevznikal na vybombardovaný loučce. Původně tam totiž stála budova československých inženýrů SIA čp. 100, kterou ve druhý půlce 20. let postavil František Krásný. Filsak dostal po dokončení prací na InterContinentalu za úkol navrhnout k domu přístavbu a původní stavbu zmodernizovat, vlastně celou předělat. Nějaký čas tak měl Prezident, křehčí dvojče InterContinentalu, neoklasicistní fasádu. Tu, kterou známe dneska, postavili až těsně před revolucí. Její součástí je i betonová plastika Josefa Klimeše z roku 1988 zvaná Křídlo, která je tam naražená tak trochu jak pěst na oko, že jo? Ale když do Prezidenta vlezete, zjistíte, že ono je tam všechno tak trochu jako pěst na oko.

Klimešovo betonový Křídlo na hotelu Prezident nesedne každýmu. / Minola f10 BF a Ilford Pan 400

Před pár lety měl někdo nápad pořádat pražskou variaci na Boiler Room a chtěl pořádat několikahodinový mejdany na zvláštních místech, celý to natáčet a streamovat. A první akce z týhle série se konala na střeše hotelu Prezident. Mě moc netankovala ani hudba, ani představa, že mě někdo natáčí, když tančím, ale opravdu hodně jsem chtěla na střechu Prezidenta, a tak jsem šla. Krátká verze tohohle příběhu je, že ta střecha není tak super, jak byste mysleli.

Dlouhá verze je, že ve skutečnosti není vůbec super. Výhled stojí za to, ale kvůli němu jsem nepřišla. Já přišla kvůli interiéru Prezidenta, a ten jsem vůbec neměla šanci si prohlídnout. Několik přísnejch sekuriťáků postavených v řadě za sebou ležérně, ale zároveň nesmlouvavě vyznačovalo jedinou jasnou přímou cestu od vchodu do budovy k bočnímu výtahu a pak od výtahu rovnou na střechu. Bylo jasný, že vedení hotelu chtělo zabránit nepříjemný situaci, kdy by se některýmu z hostů přetrhl perlový náhrdelník nebo mu prasknul monokl přímo na obličeji vlivem šoku ze setkání s pražským párty plebsem. Jediný místo uvnitř Prezidenta, kam měli účastníci večírku přístup, byly záchody v přízemní lobby, protože na střeše žádný záchody nebyly. A právě záchody jsou taky to jediný, co mi z toho večera utkvělo v paměti; nikdy v životě jsem totiž neviděla nic tak neskutečně zlatýho. Všechny zdi a všechny dveře byly přetřený barvou klenotů, kterou jenom posilovalo dlouhý zrcadlo u umyvadel zabírající celou jednu stěnu. Když řeknu, že jsem se skoro styděla tam čůrat, nekecám.

InterContinental dočasně vyměnil zlato za prach a špínu. / Minolta f10 BF a Ilford Pan 400

Netuším, jak to na záchodech v hotelu Prezident vypadá teď a už se tam patrně nikdy nepodívám. Důležitý pro mě je, že od tý doby mám obě krychle na břehu Vltavy neodmyslitelně spojený se zlatem. A tak jsem taky vždycky, když jsem šla okolo, uctivě vzhlížela ke zlatýmu nápisu InterContinental. Jenže ten nápis zmizel.

Že se bude InterContinental rekonstruovat bylo nevyhnutelně jasný a vědělo se o tom. V tomhle tisíciletí ho uvnitř opravovali už dvakrát. Náhlý úbytek turistů v roce 2020 celý proces jen urychlil, a tak je hotel už několik měsíců zavřený. Na pod úroveň chodníku zapuštěný zahradě stojí malej bagr a kolem něj se válí hromady kabelů a dřeva. Velký skleněný okna zejí tmavou prázdnotou a po zlatých písmenech na fasádě zbyly jenom popelavě špinavý, rozmazaný šmouhy. Rozhodně to tak bylo v lednu 2021, kdy jsem si toho všimla a den nato běžela celý to místo nafotit. Radši. Pro případ, že by renovace náhodou dopadla divoce, anebo že by vedle nakonec fakt postavili ten skleněnej miniobchoďák. Naštěstí je přímo InterContinental památka, takže o moc jinak zřejmě vypadat nebude, protože ani nemůže. Snad se vrátí i zlatý písmena, protože bez nich je to jenom ta bezejmenná betonová stavebnice.