Ráj před rozpadem

Prohlídka útrob KD Eden – možná jedna z posledních. —

Foyer KD Eden. / Chinon GS-9 a Ilford Pan 400

Kulturní dům Eden ve Vršovicích je legenda pražský architektury minulýho století. Budova vznikla podle návrhu Hany a Dalibora Peškových z roku 1980. Je tam velký multifunkční sál s nádhernýma lustrama, prostor pro restauraci i bar a v suterénu příjemný kino, takže po otevření to tam žilo, bohužel ne moc dlouho. Od začátku tisíciletí je ale železobetonová konstrukce oblečená do pláště ze skleněných bloků uzavřená. V rámci pražský brutalistní scény ta budova není zvlášť přelomová a snadno ji předčí jiný ukázky tohohle stylu – třeba moje oblíbená urologie na Karlově – její hodnota je ale v tom, že i když se pomalu rozpadá, dodnes přežívá v původním stavu.

Pokračovat ve čtení „Ráj před rozpadem“

Šest věží na obzoru

Dominanty Kladna? Jarda Jágr a Rozdělovské věžáky od Josefa Havlíčka. —

Linie šesti unikátních věžáků v kladenském Rozdělově. / Chinon GS-9 a Kodak Portra 800

„Jela bych do Kladna,“ zamumlala jsem jednoho červnovýho večera od počítače.
„Na hokej?“ řekl na to s nadějí v hlase Jiří, toho času lačně zažranej do NHL.
„Na věžáky!“ musela jsem ho zklamat, ale snad ne příliš. Linie šesti výškových bytových domů od Josefa Havlíčka, která je dominantou Rozdělova, totiž i Jiřího hned okouzlila.

Pokračovat ve čtení „Šest věží na obzoru“

Série HOOD: Karolína na Ládví

S Línou a lahví kvalitního vína po Ládví skrz naskrz. –

Královna Ládví. / Chinon GS-9 a Kodak Portra 800

Karolína je moje blízká kamarádka a tak trochu self-care guru. To ona do mého života přivedla bezbřehou lásku k pivečku i zvyk odměnit se vždy v neděli várkou domácích pizza šneků. Vzít ji do HOODu bylo nevyhnutelný – královna Ládví by v sérii rozhodně chybět nemohla.

Pokračovat ve čtení „Série HOOD: Karolína na Ládví“

Cesta na Dobešku

Lockdownový prolejzání Podolí a Braníku. —

Plastika Slunce od Vladimíra Janouška na plaveckém stadionu v Podolí. / Chinon GS-9 a Fuji Superia 400

Jako většina Pražáků, i mě máma na svět přivedla v podolský porodnici. Zatímco většina pražských batolat ale z vyhlášený instituce odjela jinam, našim stačilo ujít pár stovek metrů. V Podolí měl totiž táta garsonku, kde jsme první dva roky mýho života bydleli, než jsem se přesunuli nad Jezerku. Ten podolský byt si vůbec nepamatuju, vím jen, že byl na Dolinách a hned nad někdejší redakcí Čtyřlístku, která teď sídlí v domě vzdáleným asi 350 metrů od toho. To, že Jiří, předtím, než jsem se sestěhovali, bydlel právě v Podolí, jsem od začátku považovala za úžasně symbolický, ale taky jsem to brala jako příležitost poznat místa, který nějakým způsobem znám celý život, a přitom vlastně vůbec. 

Pokračovat ve čtení „Cesta na Dobešku“

Série HOOD: Nikola na Hradčanech

S Nikolou z Pohořelce přes nádvoří Pražskýho hradu dolů ke sv. Mikuláši. —

Nikola na Hradčanským náměstí u svýho oblíbenýho kandelábru. V Praze jsou tyhle lampy jenom tři./ Chinon GS-9 a Kodak Portra 800

„Přinesla jsem ti Red Bull, alkohol bys asi neocenila,“ řekla mi Nikola, když jsme se jednu květnovou neděli krátce po devátý sešly u zastávky tramvaje na Pohořelci. Focení jsme totiž měly dohodnutý na předchozí večer, bohužel ještě den předtím byl večírek, což pro mě znamená vyřazení z provozu na plných 24 hodin. Vyrazily  jsme směrem k Loretánskýmu náměstí, abychom stihly projít Hradem, než ho v deset zavřou. Jak jsem se v rámci série o rodných čtvrtích dostala na Hradčany?

Pokračovat ve čtení „Série HOOD: Nikola na Hradčanech“

Série HOOD: Mikuláš v Košířích

S Mikulášem od Zvonu na Popelku a k poště od Malátka a Aulickýho. —

Mikuláš alias DJ Kewu před domem v ulici Na Popelce, kde vyrůstal./ Chinon GS-9 a Kodak Portra 800

Je to s podivem, ale nejlepší tuniský DJ ve skutečnosti vyrůstal v Košířích. S Mikulášem, kterýho možná znáte pod jménem Kewu, jsme se sešli U Zvonu.
„Ty vole, Pizza Rony furt funguje, hustý,“ řekl Mikuláš hned na úvod. Ačkoliv pořád žije v Praze, do rodnýho hoodu ho dneska už nic netáhne. Vysvětlila jsem mu, proč jsme se vlastně potkali a co bych chtěla zachytit.
„Tak já tě zavedu k našemu starýmu domu,“ prohlásil Miky. Ten je v ulici Na Popelce hned naproti Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
„Tady se děly neuvěřitelný věci. Pamatuju si, že jednou v noci zničehonic kolem proletěla motorka i s motorkářem. Taky tu jednou začalo hořet zaparkovaný auto… Ale úředníci neměli nikdy s ničim problém. Jedině, když jim někdo parkoval před vjezdem, no,“ smál se Mikuláš.
Z domu, kde bydlel se svojí mámou, je teď něčí firma.

Pokračovat ve čtení „Série HOOD: Mikuláš v Košířích“

Série HOOD: Bára na Letný

S Bárou a Sárou po Miladě nahoru na Letnou a zase zpátky dolů. —

Bára a Sára u vlastenecky nasvícenýho NTM na Letný./ Chinon GS-9 a Kodak Portra 800

Co je to vlastně Letná? Na tom se stoprocentně neshodnou ani nejstarší a nejzasloužilejší členové legendární Letenský party. Podle mě, rodilý Pražačky, je to všechno zhruba od půlky Milady až ke Spartě včetně sadů a Stalina. Když jsem rodičům řekla, že se stěhuju hned vedle AVU, tedy „na Letnou“, můj táta, původem Pardubičák, se mi vysmál, že to je přece „dole v Holešovicích“. Nevím teda, co je pak podle něj Dělnická a novostavby u řeky, protože o označení Mokřad podle mě v životě nemohl slyšet. Každopádně, ať už je to jakkoliv, Bára má Letnou obšancovanou celou a pro mě je s touhle čtvrtí svázaná pevněji než balkón Tomáše Třeštíka.

Pokračovat ve čtení „Série HOOD: Bára na Letný“

Série HOOD: Mirek ve Vysočanech

S Mirínem z Palmovky přes Balabenku na víno k divadlu Gong. —

Mirek na autobusovým nádraží na Palmovce./
Chinon GS-9 a Kodak Portra 800
Tady dostával sladký úplatky, když nechtěl k babičce do Letňan./ Chinon GS-9 a Kodak Portra 800

Když jsem hledala tváře do série HOOD, Mirka, kterýmu ale všichni říkáme Mirín, jsem oslovila mezi prvníma. Jednak jsem ho chtěla po delší pauze vidět a jednak mě lákala představa prolízt Vysočany, který skoro vůbec neznám. Mirek žil kousek za Balabenkou, nedaleko divadla Gong, od tří do 34 let, takže jako průvodce je na to naprosto ideální. Teď bydlí u Malýho Berlína, ale do Vysočan se pravidelně vrací na návštěvy za rodičema.

Pokračovat ve čtení „Série HOOD: Mirek ve Vysočanech“